MULTIPOLAR MAGAZIN, ELKE SCHENK, 21.05.2025
„Hrozící přetížení zdravotnického systému“, výluka, uzavření škol, intubace nemocných, PCR testy pro každého, zúžení možností léčby na injekční aplikaci experimentálních mRNA preparátů – seznam „chybných rozhodnutí“ je dlouhý. Copak jsme to tehdy nevěděli lépe? Multipolar se ohlíží za stavem poznání v prvním roce koronavirové krize.
Pro hlavní aktéry politiky týkající se koronavirů se zdá být výsledek přezkumu předem daný: Německo „prošlo pandemií dobře“, může být na sebe ‚hrdé‘, očkování by „skutečně změnilo pravidla hry“.
Za předpokladu pandemie s novým, nebezpečným virem byla vládní linie, jak známo, považována za ochranu zdraví jako superzákladní právo, jemuž mohou a mají být podřízena egoistická práva, jako je cestování, večírky, klubové sporty, schůzky, vzdělávání a výkon povolání. Za abstraktním termínem lockdown (francouzsky uzavření) se skrývalo „uzavření“ rozsáhlých oblastí hospodářství a společnosti, stejně jako omezení výjezdu, „příkazy zůstat doma“, zákazy kontaktů, které byly regulovány až na nejosobnější úroveň, opakovaně zpřísňované požadavky na masky a trestní předpisy, které udržovaly lidi v neustálém napětí.
Jaké informace byly k dispozici na jaře 2020?
Renomovaný epidemiolog John Ioannidis si již v polovině března 2020 stěžoval, že se přijímají závažná rozhodnutí bez spolehlivých údajů a bez zvážení rizik a přínosů. Jak známo, v polovině března 2020 bylo nařízeno uzavření škol, ačkoli krizový tým Institutu Roberta Kocha (RKI) se k němu na základě několika málo dostupných studií nepřikláněl, přestože již tehdy bylo možné předpokládat menší roli dětí při šíření koronaviru. Například v protokolech RKI z 26. února 2020 se s ohledem na Čínu uvádí: „Věkové rozložení: děti 2 % případů ve velké studii, dětská nemocnice potvrdila vše bez komplikací; rovněž nepřevažují v přenosových řetězcích; školy, školky nejsou v popředí, děti nejsou důležitými články v přenosových řetězcích“.
V rozhovoru s Bastianem Baruckerem z března 2025 Ioannidis uvádí, že v dubnu 2020 již existovaly spolehlivé údaje o nebezpečnosti viru. Bylo závažné pro staré a dříve nemocné lidi, ale ne pro ostatní. To odpovídá tehdejším zjištěním německých zdravotních pojišťoven. Franz Knieps, šéf zastřešující organizace zdravotních pojišťoven společnosti BKK, upozornil, že bylo brzy jasné, že se jedná o „epidemii starších lidí“. Zejména v kancléřství však převládala „bunkrová mentalita“. „Tam se naslouchá jen virologům, a to ještě stále těm samým,“ řekl Knieps v lednu 2021.
Týdenní zprávy RKI o chřipce průběžně ukazují šíření různých respiračních virů. Reprezentativní vzorek („sentinel“) vzorků s respiračními viry je analyzován na různé patogeny (diferenciální analýza). Počet vzorků závisí na vyšetřeních pacientů provedených v sentinelových ordinacích. Výkonnost sentinelu a neznalost jeho výsledků politiky a zdravotnickými orgány podrobně popsal Multipolar již v létě 2020. Zde uvádíme některé z výsledků:
V 9. kalendářním týdnu (koncem února 2020 Jens Spahn prohlásil, že Německo je „na začátku epidemie korony“) nebyl podle RKI „v sentinelových vzorcích identifikován žádný SARS-CoV-2“. Bylo však zaznamenáno „18 862 laboratorně diagnostikovaných případů chřipky“. V 10. týdnu (začátek března) „byl SARS-CoV-2 identifikován v sentinelovém vzorku“, ale bylo „22 920 laboratorně potvrzených případů chřipky“. Podobně v období od 7. do 13. března byl koronavirus nalezen „pouze v jednom ze 192 testovaných sentinelových vzorků (0,5 %)“. O týden později byly zjištěny tři případy ve 193 analyzovaných vzorcích.
Od 13. kalendářního týdne (konec března) hlásí týdenní zpráva o chřipce prudký pokles respiračních onemocnění ve všech věkových skupinách. Dva ze 121 sentinelových vzorků byly pozitivní na Sars-CoV-2. Pokud jde o hospitalizované případy „závažných akutních respiračních infekcí (SARI)“, zpráva uvádí: „Ve 12. týdnu roku 2020 došlo k výraznému poklesu celkového počtu hospitalizovaných případů akutních respiračních infekcí (případů SARI)“.
V této době byla epidemická situace, kdy byly uzavřeny školy, byla vyhlášena první výluka a německý Spolkový sněm vydal „epidemickou situaci celostátního rozsahu“. Když prezident RKI Lars Schaade při výslechu ohledně zvládání pandemie koronaviru před zdravotním výborem zemského sněmu Porýní-Falce v červnu 2024 uvedl, že šlo o to „předběhnout vlnu“ (PDF, str. 25), není to věrohodné, protože vlna již opadla. Nebo, jak se uvádí v často kladených dotazech RKI od ledna 2021: „Vlny Covid-19“ v březnu/dubnu 2020 a v září/říjnu 2020 „se zatím neodrazily v zavedeném systému dozoru“, protože případy koronavirů „jsou stále v rozsahu, který je pod ‚syndromovým radarem‘“. (1)
Toto tvrzení je v souladu s výsledky studie SeBluCo, v níž byly v období od dubna 2020 do dubna 2021 ve 28 regionech ve 14 spolkových zemích každých 14 dní analyzovány zbytkové vzorky z darované krve na přítomnost protilátek proti Sars-CoV-2. Výsledek: „Séroprevalence byla až do prosince 2020 nižší než 2 %.“
Otázkou zůstává, proč se stále hovoří o hrozícím přetížení zdravotnického systému na jaře 2020, které muselo být odvráceno drakonickými, bezprecedentními opatřeními, s nimiž nepočítal žádný pandemický plán.
Které relevantní údaje nebyly zohledněny?
Pro posouzení nebyly použity existující údaje. Kromě toho nebyly (systematicky) shromažďovány nebo byly ignorovány očekávané studie o zdravotních rizicích s ohledem na různé věkové skupiny, znečištění životního prostředí nebo fyzicko-psychologickou zátěž.
Po heinsberské studii profesora Hendrika Streecka, která zjišťovala cesty přenosu a úmrtnost na infekci po karnevalových oslavách v Gangeltu v okrese Heinsberg, nebylo zadáno vypracování celostátní séroprevalenční studie (tj. studie, při níž je reprezentativní část populace testována na protilátky proti viru). Vedoucí RKI Lothar Wieler v situační zprávě z 3. dubna 2020 uvedl, že testování reprezentativního vzorku populace „není příliš účelné“.
Negativní postoj panoval také k pitvám. Pitvy obětí epidemie lze využít k přesnému určení toho, co bylo příčinou úmrtí a jak a kde virus v těle poškodil, aby bylo možné odvodit léčebné postupy. Nicméně vedoucí RKI Wieler zpočátku nedoporučoval provádět pitvy v případech podezření na úmrtí na Covid-19, protože by se patologové mohli nakazit od kontaminovaných těl. Na tiskové konferenci 17. dubna 2020 jeho postoj zněl: „Lze to provést, ale nepovažujeme to za relevantní“.
Klaus Püschel, tehdejší ředitel hamburského Ústavu soudního lékařství při univerzitní nemocnici v Eppendorfu, přesto provedl pitvu. Jeho závěry na začátku dubna 2020 zněly: „Všichni, které jsme dosud vyšetřovali, měli rakovinu, chronické plicní onemocnění, byli silní kuřáci nebo silně obézní, trpěli cukrovkou nebo měli kardiovaskulární onemocnění.“ A dále: „COVID-19 je smrtelným onemocněním pouze ve výjimečných případech“.
Jaké byly možnosti profylaxe a léčby?
Od počátku se uvádělo, že vzhledem k novému viru neexistují žádné možnosti léčby. Pandemie by skončila teprve tehdy, až by byly k dispozici (nové) léky a vakcíny. Uznávané možnosti profylaxe nebyly ze strany rozhodovacích orgánů propagovány. Patří mezi ně „klasika“: zdravá strava, pohyb, vitamin C, D a zinek. V našich zeměpisných šířkách je nedostatečný přísun vitaminu D3, který podle Německé společnosti pro výživu reguluje „centrální funkce imunitního systému, buněčného cyklu a nervového systému“, zejména v podzimně-zimním období. Zvláště dobře je prozkoumána „léčba virových a autoimunitních onemocnění“. (2) „Současná situace ve studii skutečně naznačuje možnou souvislost mezi nízkou hladinou vitaminu D v séru a zvýšeným rizikem infekce Sars-Cov-2 nebo těžkým průběhem,“ uvedla společnost v lednu 2021.
Byly známy i léky, které se daly použít nad rámec těchto prostředků. Profesor Paul R. Vogt, ředitel kardiologické kliniky Univerzitní nemocnice v Curychu, obvinil v dubnu 2021 Švýcarský federální úřad pro veřejné zdraví: „Všechny pokusy o vyhodnocení byť jen kombinované terapie s již známými léky pomocí prospektivní randomizované studie byly úřady (FOPH, pracovní skupina) bez diskuse odstřeleny někdy až neslušným a hrubým způsobem – jako by všichni ti odborníci, kteří celosvětově uváděli pozitivní výsledky farmakoterapie, byli idioti.“
U pacientů s dechovou tísní a/nebo nízkou saturací krve kyslíkem byly použity pokyny pro syndrom akutní dechové tísně (ARDS), které stanoví „včasné použití mechanických ventilátorů“. Již v polovině dubna 2020 se objevily první odborné články zpochybňující časnou intubaci. Míra přežití byla nízká. Podle německé studie zveřejněné v časopise „The Lancet Respiratory Medicine“ v září 2020 činila úmrtnost hospitalizovaných pacientů bez ventilace 22 %, zatímco u ventilovaných pacientů to bylo v průměru 53 %, „ve věkové skupině 70-79 let 63 % a od 80 let 72 %“.
Patolog Püschel zjistil jednu z příčin vysokého počtu úmrtí u uměle ventilovaných pacientů. Jako příčinu úmrtí zjistil „neobvykle vysoký počet trombóz a plicních embolií“. Dýchací potíže pacientů tedy nebyly způsobeny nedostatečnou saturací kyslíkem. Mechanická ventilace byla proto kontraproduktivní.
Pokud by jeho zjištění byla sdělena včas, vyvolalo by to pochybnosti o časné intubaci s jejími závažnými důsledky a mohlo to zachránit životy. plicní specialista Thomas Voshaar z Bethanien Klinik v Moersu vyvinul na jaře 2020 koncept vyšetření a léčby, který nevyžaduje umělou ventilaci. Ta totiž skrývá riziko dalších komplikací a bakteriálních superinfekcí. Úmrtnost jeho pacientů na Covid ve výši 5,5 % ve srovnání s celkovou úmrtností 22 % na Covid-19 v německých nemocnicích ve všech věkových skupinách a stupních závažnosti dokumentuje úspěšnost jeho léčebného konceptu. Od poloviny dubna 2020 ji publikoval v různých formátech pro laickou i odbornou veřejnost. Svou metodu také osobně představil tehdejšímu ministerskému předsedovi Severního Porýní-Vestfálska Arminu Laschetovi a ministru zdravotnictví Jensu Spahnovi. Přestože byl Voshaar jmenován do Spahnova poradního týmu, neuskutečnily se žádné tiskové konference pořádané ministrem zdravotnictví ani kulatý stůl ministra a prezidenta Merkelové, na nichž by byly prezentovány úspěšné koncepty léčby.
Kardiolog Jörg-Heiner Möller, dlouholetý vedoucí lékař malé bavorské kliniky, na základě vyšetření pacientů zjistil, že příčinou vážných potíží není zvýšená koncentrace virů, ale „nadměrná obranná reakce organismu“. Vážně nemocným pacientům byly podávány vysoké dávky kortizonu. „Poté už nikdo nemusel být intubován. Ani poté nikdo nezemřel,“ ohlíží se lékař. Möller napsal „více než 40 klinikám a univerzitám, ministru zdravotnictví Jensi Spahnovi a virologovi Christianu Drostenovi“, ale nedostal žádnou odpověď.
Na počátku se hovořilo také o levném léku ivermektinu, který se proti parazitům používá již desítky let a má protivirový účinek. Pierre Kory, lékař intenzivní péče a plicní specialista z USA, vysvětlil účinnost ivermektinu při slyšení před výborem amerického Senátu v roce 2020. Lék je nejúčinnější proti koronaviru jako profylaktický prostředek a v počátečních stadiích onemocnění, kdy zabraňuje mnoha závažným případům. Byl hanlivě označován za prostředek k odčervení koní a v Německu se nesměl používat.
Hlavní role PCR testu
Hlavním argumentem ve prospěch omezení byl počet případů na 100 000 pozitivně testovaných osob, tzv. incidence. Test PCR byl prohlášen za zlatý standard. Způsob, jakým test funguje, a jeho úskalí již v létě 2020 podrobně vysvětlil multipolární autor Oliver Märtens. Velmi citlivý test je účinný i při malém množství viru a může být pozitivní i na fragmenty viru po infekci koronavirem. Nepozná tedy, zda je člověk infekční, tj. zda skutečně obsahuje viry schopné reprodukce. (3)
Neexistovaly žádné standardizované specifikace pro použití PCR testů. Podle Drostena nebyla metoda Charité pro kalibraci různých testovacích postupů převzata RKI ani státními zdravotnickými orgány. RKI však ve svých poznámkách k testování ze dne 11. srpna 2020 napsal, že výsledky vykazující hodnotu Ct nad 30 jsou známkou tak nízké virové nálože, že není možné kultivovat (namnožit) virus v buněčné kultuře. To znamená, že dotyčnou osobu nelze považovat za infekční. Často se vycházelo z mnohem vyšších hodnot Ct, čímž se nafoukl počet osob považovaných za nakažené.
Sars-CoV-2 patří do skupiny koronavirů, které se již po desetiletí vyskytují v každém chladném období. Proto měla být věnována pozornost tomu, aby test nebyl účinný již pro jiný gen lidského koronaviru (hCoV), ale pouze pro Sars-CoV-2. Komise EU ve svých pokynech pro testy pro diagnostiku COVID-19 z 15. dubna 2020 doporučila validaci, například k vyloučení možnosti, že vysoce citlivý test „detekuje příbuzné, ale odlišné cíle, které nejsou předmětem zájmu“. (zvýraznění autora)
Pokyn WHO k používání testu PCR ze dne 19. března 2020 rozlišuje dva scénáře. V oblastech bez známé cirkulace viru Sars-CoV-2 (nízká prevalence) by měl být test zaměřen na dva geny, přičemž je žádoucí, aby jeden z nich byl specifický pro virus Sars-CoV-2. V regionech s velkým rozšířením Covidu postačí jeden cílový gen. WHO tedy předpokládala to, co by test – při absenci jasných klinických příznaků – musel určit na prvním místě: potvrzení pandemie způsobené novým patogenem. A protože se předpokládala existence pandemie způsobené virem Sars-CoV-2, bylo testu povoleno zaměřit se pouze na příbuzný gen koronaviru, který podle Komise EU „nebyl předmětem zájmu“.
Testování dvou cílových genů, z nichž jeden je specifický pro Sars-CoV-2, je doporučením RKI až od 26. června 2020. Za předpokladu nízké prevalence, jak naznačují studie Sentinel a SeBluCo, existuje riziko „vysokého podílu falešně pozitivních výsledků PCR“, jak je uvedeno v krizovém protokolu RKI ze dne 29. dubna 2020.
Rozšíření testů na osoby bez příznaků onemocnění a nedostatečné zacílení testu vygenerovalo v létě 2020 opětovně rostoucí počty případů, což je v rozporu s očekávanou sezónností respiračního viru.
Teprve ve 40. kalendářním týdnu (konec září 2020) byly předložené vzorky testovány také na sezónní lidské koronaviry (hCoV). Podíl hCoV a Sars-CoV-2 byl stejný po celou chladnou sezónu. Od 11. týdne roku 2021 (15. března) byl podíl pozitivních hCoV trvale vyšší než podíl Sars-CoV-2, v některých případech třikrát až čtyřikrát.
Jaká zjištění byla k dispozici na podzim 2020?
V září 2020 Multipolar podrobně informoval o tom, že téměř všechny lékařské studie týkající se vnímavosti a nakažlivosti dětí koronaviry daly za pravdu. Cituji: „Jen z Německa je nyní k dispozici šest klinických studií, které prokázaly neškodnost koronaviru pro děti a nízké riziko nákazy pro dospělé (prostřednictvím dětí). V květnu lékařská fakulta Technické univerzity v Drážďanech testovala na přítomnost protilátek přibližně 1 500 žáků a 500 učitelů ze 13 středních škol v Sasku. Pouze 12 z 2 045 vzorků krve prokázalo předchozí infekci koronavirem. (…) Výsledky jsou fakticky ignorovány a pravidla pro žáky jsou zachována, nebo dokonce zpřísněna.“
Univerzitní nemocnice v Heidelbergu, Tübingenu a Ulmu provedly v létě 2020 studii mezi rodinami a v roce 2021 na ni navázaly. V rodinách s jednou nakaženou osobou se děti nakazily „výrazně méně často“ než dospělí a průběh onemocnění byl obvykle mnohem mírnější. „Zároveň byla imunitní odpověď u dětí v průměru silnější a trvala déle než u dospělých, a to bez ohledu na to, zda se objevily příznaky.“ „Dětské protilátky jsou vysoce účinné proti různým variantám viru, takže i děti, které nejsou viditelně nemocné, by měly být po infekci chráněny.“ Podle týdenní zprávy RKI z konce října 2021 bylo za 18 měsíců hlášeno pouze „29 validovaných úmrtí na COVID-19 u dětí mladších 20 let“. U 19 případů byly k dispozici informace o známých předchozích onemocněních.
Navzdory těmto zjištěním byla dětem a mladým lidem od poloviny prosince 2020 opět odepřena pravidelná školní docházka, stýkání se s vrstevníky a sportování v kroužcích.
John Ioannidis publikoval v říjnu 2020 v Bulletinu WHO recenzovanou metastudii „Infection fatality rate of Covid-19“ (4). Dospěl v ní k míře úmrtnosti na infekci 0,00 až 0,31 % u osob mladších 70 let před očkováním. Nicméně Christian Drosten v rozhovoru pro NZZ v roce 2024 tvrdil: „Nešlo o to, aby se úmrtnost trochu snížila. Šlo o zastavení exponenciálního procesu, při kterém by s matematickou jistotou v populaci s místním věkovým profilem zemřelo přibližně jedno procento nakažených“ a později toto tvrzení zopakoval v rádiu Deutschlandfunk.
Tři renomovaní profesoři epidemiologie a veřejného zdraví, Jay Battacharya, Martin Kulldorff a Sunetra Gupta, zveřejnili na začátku října 2020 „Great Barrington Declaration“ kvůli do té doby zjištěným „škodlivým účinkům politiky COVID-19 na fyzické a duševní zdraví“. Hlavními oběťmi politiky koronaviru byli „pracující a mladší členové společnosti“, což byla velká nespravedlnost. Signatáři požadovali: „Naším cílem by proto mělo být minimalizovat úmrtnost a sociální škody, dokud nedosáhneme stádové imunity“, která nemusí nutně záviset na očkování. Vyzývali k „cílené ochraně“ zranitelných osob a ke strategii kontroly infekcí u všech, kteří nejsou ohroženi. Kromě základních pravidel hygieny a pobytu doma v případě nemoci by neměla existovat žádná omezení. Místo otevřené vědecké diskuse byla proti iniciátorům v USA zahájena pomlouvačná kampaň, jak ukazují e-maily, které se později dostaly na veřejnost na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Očkování jako všelék
Politici a zástupci vlivných nadací napojených na farmaceutický průmysl od počátku tvrdili, že pandemie neskončí, dokud nebudou k dispozici léky nebo vakcíny. Očkování bylo naprosto prioritní, vývoj vakcín byl podporován vysokými částkami z veřejných zdrojů a schvalování bylo urychleno pozastavením běžných procesů („teleskopování“ klinických zkoušek).
Byl také bagatelizován imunologický účinek koronavirové infekce. V mnoha zemích bylo prokázání imunity u těch, kteří se uzdravili, mnohem kratší než u těch, kteří byli očkováni. Krátce před zahájením očkovací kampaně změnila WHO v listopadu 2020 definici stádové imunity. Jedná se o populační imunitu, které je dosaženo při určité míře proočkovanosti, takže jsou chráněny i neočkované osoby. Skutečnost, že této stádové imunity lze dosáhnout i prostřednictvím infekce, byla odstraněna (a později byla opět doplněna).
Novým experimentálním přípravkům byla udělena pouze podmíněná (mimořádná) registrace na základě předpokladu, že osoby trpící koronavirem nemohou být účinně léčeny. Brzy se objevila kritika nedostatečných klinických studií (5), pochybnosti o tvrzeních o účinnosti (6) a varování před vedlejšími účinky. Mnohé ze závažných vedlejších účinků a rizik byly americkému regulačnímu orgánu FDA známy již na konci roku 2020. Toxikolog a farmakolog Stefan Hockertz v rozhovoru v listopadu 2020 upozornil, že neexistují žádné toxikologické informace. Společnost Pfizer o tom neměla žádné údaje. Nevíme, co vstřikované látky v těle vyvolávají. Varoval také, že by se mohly vyvinout „vazebné protilátky“, které by „měly tendenci zhoršit pozdější onemocnění“. Takové hlasy však tehdy nikdo z odpovědných nechtěl slyšet – naopak, bojovalo se proti nim.
Poznámka redakce: Problematika povinných masek byla z tohoto článku vyňata; samostatná, podrobná analýza bude na stránkách Multipolar zveřejněna za několik dní.
Zdroj: https://multipolar-magazin.de/artikel/corona-mit-dem-wissen-von-damals