Chcemeslobodu.sk, Dipl.-Kfm. Dipl.-Volksw. Zdeněk Kedroutek, 25.02.2025
titulní obrázek: ZDFheuteQuelle: Die Bundeswahlleiterin, eigene Berechnungen ᛫ Kartenmaterial: © Geobasis-DE / BKG 2024
Německo hlasovalo a volby nedopadly podle představ mnoha vlastenců.
Člověk by si myslel, že zdánlivě nekonečná série teroristických útoků, znásilnění a útoků nožem, neuvěřitelná proměna Německa z jedné z nejbezpečnějších zemí světa v bezpečnostní fiasko, v němž se nikdo a nikdy nemůže cítit skutečně bezpečně, stejně jako alarmující úpadek průmyslu a statisíce nových nezaměstnaných, by stačily k tomu, aby si to celá německá populace rozmyslela.
I masivní podpora čelných představitelů nové vlády USA a Viktora Orbána výrazně změnila mnohé předvolební prognózy.
Faktem je, že různorodé stranicko-politické spektrum v Německu se již dávno stalo systémem dvou stran. Existuje skutečně konzervativní, přízemní, ekonomicky a bezpečnostně orientovaná strana AfD (Alternativa pro Německo) a jsou tu ti druzí.
AfD proti globalistickým stranám – karikatura s postavičkami z ekonomického animovaného filmu „Americký sen“.
Ani „unie CDU/CSU“, takzvané „křesťanské strany“, často označované jako „konzervativní“, jejichž příslušnost k Pánu Bohu dnes nestojí ani za zmínku, nemají nejpozději od nástupu Angely Merkelové do funkce kancléřky v roce 2005 s pojmem „konzervativní“ nic společného.
Ať už jsou programy levicových globalistů jakékoli, CDU/CSU je pomáhala realizovat. Postupné vyřazování jaderné energie? Začalo za Merkelové. Masová migrace prostřednictvím otevřených hranic? Začalo to za Merkelové. Prosazování genderové ideologie a dalších „probuzených“ témat nebo demontáž německé ekonomiky v důsledku šíleného klimatického programu? To vše začalo za Merkelové. Dokonce i brutální realizaci agendy COVID proti vlastnímu obyvatelstvu, stejně jako eskalaci konfliktu na Ukrajině v zahraniční politice, poháněla „Unie“ v éře Merkelové příkladným způsobem kupředu. „Svobodní demokraté“ (FDP), kteří byli nyní vyhozeni ze Spolkového sněmu, prokázali svou ‚povolnost‘ během nejdelšího období tzv. semaforské koalice. V zásadě podporovali téměř všechny ideologicky šílené projekty ‘dobrodinců’ z SPD a Zelených. V zásadě dnes můžeme směle hovořit o stranickém kartelu složeném z „CDU/CSU, Zelených, SPD, FDP a Levice“. Ve skutečnosti se v praktikované politice téměř neliší – snad jen v komunikaci této politiky.
Ve skutečnosti by měl jako normální člověk, logicky vzato, všechny tyto věci odmítnout a snažit se o normalizaci situace. Měli bychom, ale mnozí tak nečiní. Většina to nedělá. Pokud započítáme i malé konzervativní odštěpené strany, které jsou také konzervativní, ale neměly šanci dostat se do Spolkového sněmu, činí podíl takto smýšlejících voličů něco přes 21 %. Je těžko pochopitelné, proč je podíl žen, které volily AfD (18 %), o tolik nižší než podíl mužů (24 %). Zdá se, že všechna ta masová znásilnění a nyní i útoky na děti zapůsobily na ženy méně než na muže. Žijeme zřejmě v době, kdy biologická potřeba bezpečí pro sebe a svou rodinu, která byla pro ženy tradičně prioritou, v posledních letech a desetiletích pod vlivem ideologizovaných médií a politické moci velmi utrpěla.
Jak je to možné?
Je těžko uvěřitelné, jak silné mohou být v Německu tradiční vazby na politickou stranu. „Můj dědeček volil SPD, můj otec volil SPD a já budu také voličkou SPD.“ To je pravda. Tento druh stranické solidarity není v Německu ničím neobvyklým. Zdá se, že nevadí, že jediné, co stále připomíná dvě tradiční lidové strany, „Unii“ CDU a CSU a SPD, jejich předchůdkyně ve staré Spolkové republice až do 90. let 20. století/začátku 21. století, je název a logo. Staré kombinace písmen jsou jen skořápkou toho, co představovali Adenauer, Brandt, Schmidt a Kohl. To platí i pro menší bývalou hospodářskou stranu FDP.
Lidé volí v téměř hypnotické víře v to, co tyto strany mohly představovat před desítkami let. Opakovaně věří prázdným frázím svých vůdců. Zjevná přiznání jejich klamání, jako například slavný výrok Merkelové: „Nelze spoléhat na to, že to, co bylo řečeno před volbami, platí i po volbách“, jsou obratně ignorována.
Pouhý den po parlamentních volbách, 24. února 2025, Friedrich Merz bezostyšně prohlásil, že „o uzavření hranic nikdo nikdy nemluvil“. Naprostá lež. Po útoku v Aschaffenburgu, při němž migrant za bílého dne zavraždil dvouleté dítě a 41letého otce a další lidé a děti byli zraněni, někteří z nich vážně, sám toto slovo znovu a znovu propagoval jako „maximu“ nové politiky CDU.
Podíly hlasů obou starých mainstreamových stran už samozřejmě nelze srovnávat s výsledky z předchozích desetiletí. Například když se Helmut Kohl v roce 1983 poprvé stal kancléřem, zvítězila CDU/CSU se 48,8 % před SPD s 38,2 %. O takových číslech si dnes politici těchto stran mohou nechat jen zdát.
Výsledky z roku 1983 ovšem pocházely z bývalého západního Německa. Východní Německo se tehdy ještě nacházelo v hlubinách socialismu. Přesto se zdá, že východoněmečtí občané jsou ve svém volebním chování mnohem pružnější než „západní“. Jak ukazuje následující mapa, síla AfD v jednotlivých spolkových zemích odráží starou východo-západní hranici Německa.
Procentuální podíl AfD ve spolkových volbách v roce 2025 podle spolkových zemí.
Proč je AfD ve spolkových zemích v rámci starých „hranic NDR“ často dvakrát silnější než na západě?
Výsledky voleb na Západě
Výsledky voleb na Východě
Důvodů je hned několik. Za prvé, západoněmecká stranická struktura není ve východních spolkových zemích stále tak pevně zakotvena jako na západě. Tento „tradiční elektorát“, jako například v Brémách, Hamburku nebo Mnichově, na východě neexistuje. Proto je ochota změnit své volební chování, když se věci zjevně nevyvíjejí dobře, mnohem vyšší než na Západě.
Především se zdá, že občané východoněmeckých spolkových zemí, s výjimkou hlavního města Berlína, nejsou zaslepeni povrchní maškarádou názvu strany. Mnozí si uvědomují, že AfD ve skutečnosti vůbec není novou stranou.
Od nástupu Merkelové do funkce se celé německé stranické spektrum ubírá stále extremističtějším směrem ke globalismu a wokenismu. Po finančních otřesech od roku 2008, kdy byly porušeny i poslední z původních směrnic a základních principů Evropské unie, pokud jde o finanční odpovědnost za zahraniční členské státy, vedl právě tento ekonomický aspekt k založení strany, která se zpočátku zaměřovala především na ekonomické dění, ale postupem času se stala shromaždištěm všech zklamaných a opuštěných občanů, kteří nechtěli jít touto cestou do záhuby se starými stranami. AfD tvoří v podstatě bývalí voliči všech starých stran, CDU/CSU, SPD, FPD a dokonce i části Zelených. „Alternativa pro Německo“ není ve skutečnosti ničím jiným než návratem k racionálnímu a spolehlivému Německu, které bylo kdysi tak vysoce ceněno a jehož výrobky se těšily vysoké pověsti po celém světě.
Mladí lidé volí AfD především proto, že na vlastní kůži zažívají a pociťují důsledky nekontrolované masové imigrace.
Pro občany Východu je zřejmě snazší tyto souvislosti vidět a jednat podle nich, zatímco občané Západu stále sní o starém dobrém prosperujícím a úspěšném Německu, které dnes prostě neexistuje.
Navíc na Východě stále existují občané, kteří mohou vyprávět o tom, jaké to bylo, když společně vládla klika stran – „SED“, „Socialistická strana jednoty Německa“ – a uvědomují si, že přesně to se v Německu děje nyní.
Nálada ve východním Německu je napjatá. Zatím ne natolik, aby se projevila ve skutečných výsledcích, ale stále kvasí a vře.
Je možné, že se Východ nakonec rozhodne nejít cestou destrukce ve všech oblastech? A co se stane s Berlínem?
Německo čekají vzrušující časy. Právě jsem obdržel zprávu z časopisu „Welt“, že příliv Afghánců do Německa bude pravděpodobně pokračovat. Dnes v Berlíně přistálo další letadlo se 155 Afghánci na palubě. Během volební kampaně zřejmě došlo pouze k malé „technické přestávce“. Z tohoto pohledu zůstává vše při starém. Jedinou otázkou je, jak dlouho ještě.
