Po spolkovém prezidentovi nyní vyjádřili ochotu urychleně se vyrovnat s érou koronavirů i bývalí zastánci tvrdé linie, jako jsou Karl Lauterbach a Katrin Göring-Eckardtová. Vítr se mění. Centralizované komise však nestačí. Přehodnocení musí proběhnout na místě – to je také příležitost k opožděné demokratizaci země.
Multipolar Magazin, PAUL SCHREYER, 30.01.2025
Demokracie je prý v ohrožení. Všude se neustále volá po její ochraně, proti nepřátelům zvenčí i zevnitř, populistům, autokratům, ale i občanům, kteří urážejí demokraticky zvolené politiky a zpochybňují vše, co je zavedeno. To je nebezpečné. Na jedné straně se tato obava, někdy bezmocně sklíčená, jindy bojovně vyjádřená, zdá být upřímná. Na druhé straně se zdá, že je to především obava o přijetí vlády, jejíž nerušené fungování se ztotožňuje právě s tímto slovem: demokracie.
Objevuje se rozpor. Kdyby demokracie skutečně existovala, nebylo by třeba se jí příliš obávat, protože jakákoli nespokojenost většiny by rychle vedla k politickým rozhodnutím, která by zajistila větší spokojenost. Kdo je vážně proti systému, který bere vážně přání širokých mas a který arogantně neignoruje zájmy menšin, ať už jsou politicky kdekoli, ale snaží se najít pro všechny přijatelnou rovnováhu – demokracii?
Nepříjemné vysvětlení tohoto rozporu je tak prosté, že se zdá téměř trapné ho vyslovit: Demokracie existuje v Německu i jinde jen ve fragmentech, mnohem účinnější a dodnes stabilní je oligarchie, vláda několika málo, většinou (vlivných) boháčů, s ojedinělými demokratickými nástřiky a právy na spolurozhodování, vybojovanými tu a tam v revolucích, naposledy před 107 lety. To už je dávno.
Skutečnost, že politická rozhodnutí dnes vycházejí téměř výhradně z představ těch, kteří mají privilegovaný přístup do kruhů, v nichž se rozhodnutí připravují, a často také rozhodují díky svému bohatství nebo osobním sítím, není bohužel nijak obskurní teze, ale je již léta prokazována studiemi – v Německu dokonce velmi důkladně zadanými vládou – způsobem, který je pro demokraty ostudně jasný. Na tom, co chtějí chudé a střední vrstvy, ať už v Německu, nebo třeba v USA, nezáleží. Nemají do toho co mluvit a mohou volit, koho chtějí. Jejich vliv je neustále nulový. (1)
„Obránci demokracie“ to ignorují a vystačí si s reinterpretacemi. Podle významu tohoto slova se demokracie nechápe jako vláda lidu, ani jako uskutečňování vůle většiny, a v poslední době dokonce ani jako hlasitý, ostrý názorový spor – ale jako někdy přátelské, jindy přísné umění usměrňovat masy. Samozřejmě pro jejich vlastní dobro. Protože masám, nevzdělaným a snadno sváděným, se nedá věřit, potřebují cílevědomé vedení těch nejchytřejších a nejmorálnějších.
Přísnější kontrola a opatrovnictví
Corona toto vše, vedení a domnělé poručnictví, ještě zesílila. Rozhodnutí přijímala „konference předsedů vlád“, konstrukt mimo ústavu, který důsledně nevedl vůbec žádný zápis (2) a v němž se vznášely a mávaly nápady, jejichž původ a zdroj zůstává v mnoha případech záhadou. Jednalo se o radikální, často absurdní nápady – uzamčení, povinné masky FFP2, rozdělení společnosti na 2G, nucení k injekčnímu užívání experimentálních léků -, které poškodily miliony lidí, často vážně. Toto neformální shromáždění suverénů vládlo panským způsobem, jaký tu dlouho nebyl.
Muselo to tak být, protože akutní zdravotní hrozba k tomu vládu donutila? Názory na to se různí a otázka je natolik důležitá, že přehodnocení korunovačního období je pravděpodobně nevyhnutelné, už jen proto, aby se uklidňujícím způsobem vyjasnilo. Bylo by třeba usilovat o nalezení věcného základu, na němž by se obě strany sporu – obhájci i kritici opatření – shodly. Dokud každý zůstává ve své vlastní bublině faktů, zůstává smíření těžko představitelné.
Konkrétně to znamená: jaké nebezpečí bylo v březnu 2020 skutečně měřitelné, a ne pouze předvídatelné? Kdo byl zodpovědný za to, že se v únoru 2020 k německé vládě dostala myšlenka na uzamčení? Kolik úmrtí korunovaných osob od té doby lze prokázat? Kolik případů lidí poškozených očkováním leží ladem v databázích zdravotních pojišťoven, jejichž analýzu Institut Paula Ehrlicha už léta odkládá? Jaký škodlivý potenciál mRNA preparáty vlastně mají a kdy přesně o nich odpovědné orgány věděly? Pro všechny tyto otázky neexistuje společný věcný základ; měly by být projednány v důkladném, dlouhém a otevřeném dialogu, který by zahrnoval všechny vědecké poznatky, i ty nepohodlné.
Odmítnutí takového dialogu je nakonec napůl přiznáním viny: lidé tuší, že se mýlí, nebo se prostě z pohodlnosti debatě vyhýbají, a proto se raději „dívají dopředu“. „O chybách se nediskutuje, soudruzi,“ varoval Walter Ulbricht v roce 1956, když ve východním bloku začala destalinizace. Myslel tím: prosím, nekritizujte se teď, jen nás to oslabí. Egon Krenz se k tomu nedávno vyjádřil v souvislosti s vládou NDR: „Z negativních důsledků tohoto požadavku jsme se nikdy nevzpamatovali“.
Jsou to právě takovéto postřehy, které nyní náhle přiměly Franka-Waltera Steinmeiera, aby 25. ledna 2025 vyzval k přehodnocení koronaviru? „Je to naléhavé,“ prohlásil spolkový prezident a sám by toto přehodnocení okamžitě inicioval, ‚pokud by se nová vláda a nový Spolkový sněm tomuto úkolu skutečně nevěnovaly‘. Žasneme a vzpomínáme na Steinmeierova jadrná slova z dob koronavirů: „Ti, kdo se nenechají očkovat, ohrožují nás všechny“. To bylo ono, úmyslné a záměrné rozdělení společnosti.
Vane nyní svěží vítr z USA, bývalého centra dění, odkud přicházely všechny dobré rady a nápady („lockdown“), ale kde nyní vládnou „nadávači“ – a přesto musí zůstat blízkými transatlantickými partnery? Není pochyb o tom, že tato obtíž vyžaduje přizpůsobivost. Karl Lauterbach reagoval nejrychleji. Jakmile byl Steinmeierův požadavek na světě, přidal se . Podle šéfa ministerstva, který chtěl protokoly RKI s pomocí drahé právní kanceláře léta utajovat, musí nyní vyšetřování probíhat „rychle“. Katrin Göringová-Eckartová, další zastánkyně tvrdé linie Corony, se následující den vyslovila pro „nepřikrášlené přešetření, aniž by došlo k dalšímu rozdělení“. Jako by toto rozdělení bylo jen fantazií.
Přehodnocení na místě: příležitost k demokratizaci
Nicméně v krizi sotva existující demokracie nabízí možnost přehodnocení koruny příležitost, která tu dlouho nebyla. Přehodnocení není pouhým rušivým pokusem špatně naladěných obětí opatření přijít ke svým právům zpětně, ani zpětným nářkem. Přehodnocení, pokud probíhá decentralizovaně na mnoha místech v republice – ve městech, obcích, zdravotních ústavech, nemocnicích, školách a univerzitách – nikoliv nařízené shora, ale jako svobodná iniciativa občanů zdola, je univerzálním nástrojem demokratizace. Občané diskutují a rozhodují na místní úrovni na vlastní odpovědnost o tom, co chtějí a co už nikdy nechtějí zažít – nebo spíše: bezmocně trpět. Proto k tomuto přehodnocení nestačí žádný centrální orgán, musí být decentralizované a probíhat na místní úrovni. A to i v případě, že odpor zůstane silný, jako tomu bylo nedávno ve Wolfsburgu.
Tam, kde se občané sami zmocní vyrovnat se s minulostí a vyzvou odpovědné činitele na místě k dialogu, a to na rovnoprávném základě a se vzájemným respektem, může v nejlepším případě vyrůst něco, co skutečně směřuje k demokracii, která dosud existovala jen v rudimentární podobě. Bude to obtížné a bude to trvat dlouho. Ale toto téma má potenciál, aby se do něj zapojil dostatek lidí. Příliš mnoho lidí bylo poškozeno a nezapomene na to.
Východiskem by mohly být moderované veřejné panelové diskuse. Zúčastnit by se jich mohli starostové, zástupci zdravotnických úřadů (protože ty byly Institutem Roberta Kocha (3) podvedeny a měly by být v budoucnu získány jako místní spojenci, zavázaní především občanům), zástupci lékařské profese a zástupci kritiků opatření, zejména v profesích s obecnou odpovědností, jako jsou kritičtí učitelé, kritičtí lékaři, kritičtí státní zástupci. Konečně by na pódiu měli být rovnoměrně zastoupeni kritici i zastánci opatření. Jednou zahájený dialog by se pak mohl stát trvalým. (Koncepční nápad k tomuto tématu naleznete ve formátu PDF, na který odkazujeme pod tímto textem).
Když v prosinci 2021 začaly po celém Německu demonstrace proti koronaviru v reakci na hrozbu povinného očkování a když v lednu 2022 vyšlo týden co týden do ulic více než 300 000 lidí, byl tento demokratický potenciál již hmatatelný. V Hamburku i jinde pochodovali občané za velkým transparentem s nápisem: „Neskončí to, pokud to neukončíme my“. V tomto smyslu lze nyní říci: skutečná demokracie nezačne, pokud ji nezačneme my. S přehodnocením. Zdola nahoru.
Poznámky
(1) Citace ze studie „ Systematicky deformovaná rozhodnutí? The responsiveness of German politics from 1998 to 2015“, kterou z pověření německé vlády vypracovala Univerzita v Osnabrücku: “Čím vyšší je příjem, tím více se politická rozhodnutí shodují s názory dotázaných. (…) To, co si občané s nízkými příjmy přejí ve zvláště velkém počtu, mělo v letech 1998 až 2013 obzvláště nízkou pravděpodobnost realizace.” A dále: „pravděpodobnost realizace se dokonce snižuje, když se pro určité politické rozhodnutí vysloví více lidí z nejnižší příjmové skupiny.“. Podle studie je situace podobná, pokud se zohlední názory střední třídy. Jejich požadavky jsou vládou ignorovány téměř ve stejné míře jako požadavky chudých.
(2) Z odpovědi spolkové vlády ze srpna 2021 na parlamentní otázku týkající se zápisů ze zasedání konference předsedů ministrů Corona: „Rozhodování na těchto zasedáních se neřídí žádnými zákonem stanovenými pravidly. Pro tato zasedání neexistují žádné pokyny, jako je jednací řád. Všichni účastníci těchto zasedání jsou v rámci svých pracovních povinností svými zaměstnavateli obecně vázáni mlčenlivostí a důvěrností. Poskytování informací o důvěrných jednáních vedených v rámci schůzek spolkového kancléře s předsedy vlád spolkových zemí by znamenalo ohrožení důvěrnosti těchto jednání jako celku. (…) Spolkové kancléřství zápisy z výše uvedených konzultací nevyhotovovalo. (…) Spolkové vládě nejsou známy žádné videozáznamy z těchto jednání.”
(3) Podvod spočíval mimo jiné v tom, že interní pochybnosti na odborné úrovni Institutu Roberta Kocha (RKI), jak se staly veřejně známými prostřednictvím zápisů RKI, nebyly sděleny a projednány s tehdejšími zdravotnickými orgány a místními občany, od pochybností o smysluplnosti mezní hodnoty incidence až po pochybnosti o požadavku na masku FFP2 a 2G.
Zdroj: https://multipolar-magazin.de/artikel/corona-aufarbeitung-demokratisierung