CHCEMESLOBODU.SK, 18.07.2026
Poslechnout článek:
Dnes mi na YouTube vyskočilo reakční video dvou černošských Američanů, ve kterém se společně dívali na video s ruskou národní hymnou, přičemž kromě nádherného zpěvu a jedinečné melodie tohoto mistrovského díla Alexandra Vasiljeviče Alexandrova z roku 1943.
Video bylo velmi jednoduché: černoška a černoch, kteří dosud o Rusku prakticky nic nevěděli, sledují video o Rusku a poslouchají nádherné provedení ruské hymny.
Jejich reakce byla tak potěšující, že jsem se rozhodl napsat o tom článek a ukázat vám je.
Nejprve se podívejte na toto „reakční video“ těchto dvou youtuberů:
V rámci tohoto videa oba předčítají několik veršů ruské hymny. Upřímně řečeno, nikdy jsem o textu nepřemýšlel. Prostě se mi ta hymna líbila, ale text jsem neznal. Proto bych vám ji zde rád znovu představil v úplném překladu:
1. sloka
Rusko, naše posvátná síla,
Rusko, naše milovaná země.
Mocná vůle, velká sláva
Tvé dědictví na věky.
Refrén:
Sláva tobě, naše svobodná vlast,
Staletý svaz bratrských národů,
Moudrost lidu zanechaná předky!
Chvála této zemi! Jsme na tebe hrdí!
2. sloka
Od jižních moří až k polární oblasti
se rozprostírají naše lesy a pole.
Jsi jedinečná na světě!
Jsi jedinečná, Bohem chráněná rodná země!
Refrén
3. sloka
Široký prostor pro sny a život
nám otevírají budoucí roky.
Věrnost naší vlasti nám dává sílu.
Tak tomu bylo, tak tomu je a tak tomu vždy bude.
Refrén
Musím říct, že i text této hymny se mi velmi líbí. Je zároveň mírumilovný a vlastenecký. Popisuje krásu země a důvod lásky k vlasti. Mimochodem – což málokdo ví – totéž platí pro CELOU německou hymnu. Hymna je také ve svém celku krásná, harmonická a mírumilovná, na rozdíl od mnoha jiných hymnů, jako je francouzská „Marseillaisa“, která je v zásadě válečnou písní. Melodie německé hymny se mi nelíbí tolik jako ta ruská, ale samotný text je stejně jako ruský text mírumilovný a harmonický.
Neexistuje ani žádný oficiální zákaz prvních dvou slok německé hymny. Zazpívá-li je člověk přesto, je rychle označen za „nacistu“. Text napsal básník August Heinrich Hoffmann, známý jako Hoffmann von Fallersleben. Ten žil v letech 1798 až 1874. Zemřel tedy více než sto let před mým narozením. Je proto těžké spojovat ho s nacismem. První sloka opěvovala krásu Německa v jeho starých hranicích, od vod řeky Maas až po Memel, od Etsch až po Belt, což je dnes, s ohledem na současné německé hranice, problematické. Básník však slovy „Deutschland, Deutschland über alles“ neoslavoval politickou nadvládu Německa, nýbrž svou lásku k zemi, což je dnes často špatně vykládáno. Vynechání druhé sloky z politických důvodů je však podle mého názoru naprostý nesmysl. Z této sloky je zřejmé, že se původně jednalo o německou pijáckou píseň, neboť v ní básník popisuje svou lásku k německým ženám, německému vínu a německým písním. Faktem je, že pouze třetí sloka, jejíž obsahem je jednota, právo a svoboda Německa, je dnes skutečnou německou hymnou, která však – pravděpodobně proto, že Německo není suverénním státem v pravém slova smyslu – není ve srovnání s jinými hymnami zakotvena v ústavě, kterou Německo dosud rovněž nemá a jejíž místo zaujímá prozatímní „Základní zákon“. Melodii zde mimochodem složil známý skladatel Joseph Haydn, který zřejmě také nebyl nacista. Zemřel v roce 1809 ve Vídni a melodii pro hymnu Římsko-německé říše složil na objednávku posledního císaře Svaté říše římské německého národa, císaře Františka I. z rodu Habsburků.
Zpět k ruské hymně.
V této souvislosti mě napadlo, že ukrajinskou hymnu vlastně vůbec neznám, ani melodii, ani text. A tak mě napadlo porovnat tyto dvě hymny, ruskou s ukrajinskou.
Melodie je samozřejmě otázkou vkusu. To, že pro mě má ruská hymna nejkrásnější melodii ze všech mi známých hymnů světa, nemusí nutně znamenat, že to platí i pro ostatní. Text je však něco jiného.
Hymna totiž v jistém smyslu vyjadřuje charakter národa. Jedná se spíše o „agresivního tygra“ nebo o sice mocného, ale spíše defenzivně se chovajícího „medvěda“, který sice má drápy, ale bojuje jen tehdy, když už neví, jak jinak si pomoci.
Přiznávám, že nejsem žádný velký básník. Možná je toto přirovnání poněkud kostrbaté, ale hned vám bude jasné, co mám na mysli, když si přečtete text ukrajinské hymny ve srovnání s ruskou a necháte na sebe působit:
Sláva a vůle Ukrajiny ještě nezemřely,
osud se na nás usměje, mladí bratři;
naši nepřátelé zahynou jako rosa na slunci,
my, bratři, budeme vládnout ve své vlastní zemi.
|:Duši i tělo obětujeme za naši svobodu,
a ukážeme, bratři, že patříme k kozáckému rodu.:|
Bratři, povstaňme k krvavé bitvě od Sanu až po Don,
nikomu nedovolíme vládnout v naší vlasti;
Černé moře se bude i nadále usmívat a dědeček Dněpr se bude radovat,
osud bude opět milostivý k naší Ukrajině.
|:Duši i tělo obětujeme za naši svobodu,
a ukážeme, bratři, že patříme k kozáckému rodu.:|
Vytrvalost a tvrdá práce se osvědčí,
píseň svobody zazní po celé Ukrajině;
ozvěna se bude rozléhat z Karpat a hřmít stepemi,
sláva Ukrajiny se rozšíří mezi národy.
|:Duši i tělo obětujeme za naši svobodu,
a ukážeme, bratři, že patříme ke kozáckému rodu.:|
Text napsal básník Pavlo Čbynskij v roce 1862, kdy Ukrajina ještě zdaleka neexistovala. Melodii k němu složil katolický kněz Mykhajlo Verbyzkij. V roce 1865 se konala premiéra.
V roce 1991 byla hymna, na rozdíl od německé, zakotvena v ukrajinské ústavě. Negativní podtón byl přitom mírně utlumen.
Jaký však máte pocit, když čtete tento text a porovnáváte ho s ruskou hymnou?
Sám bych to teď nechtěl příliš komentovat.
Položil jsem umělé inteligenci „Grok“ následující otázku:
„Prosím, porovnej následující texty:
Číslo 1 – ruská hymna
Číslo 2 – ukrajinská hymna
Nehodnoť je politicky ani historicky, ale čistě podle jejich výrazu, harmonie a pocitu štěstí z lásky k vlasti. Posuzuj je také podle pocitu, který jednotlivé texty zprostředkovávají, co zanechávají v srdcích příslušného národa a jaká vazba k příslušné vlasti se tím vytváří, když je například zpívají malé děti ve školách.“
Odpověď zněla následovně:
„Srovnání obou textů čistě z hlediska výrazu, harmonie a emocionálního pocitu štěstí z lásky k vlasti
Texty vnímám výhradně jako lyrická díla – jako písně, které mají probouzet city. Žádné politické ani historické hodnocení, pouze účinek jazyka, obrazů, rytmu a emocionální rezonance, zejména v kontextu dětí a budování hlubokého vnitřního pouta k vlasti.
Číslo 1 (ruský text)
Výraz a obrazy: Text se vyznačuje velkou rozlehlostí, vznešeností a přirozenou krásou. Formulace jako „od jižních moří až po polární oblasti“, „naše lesy a pole“, „rozlehlý prostor pro sny a život“ vykreslují obrovský, živý, téměř kosmický obraz vlasti. Hovoří se zde o „posvátné moci“, „milované zemi“, „Bohem chráněné rodné zemi“ – jde o směs důstojnosti, něhy a duchovního bezpečí. Jazyk je slavnostní, ale ne přetížený; působí důstojně a zároveň vřele.
Harmonie a hudební plynulost: Velmi vysoká harmonie. Sloky na sebe jasně navazují (rozlehlost země → budoucnost → věčná věrnost), refrén je chytlavý, opakující se a afirmativní. Rýmy a rytmus působí přirozeně a majestátně, téměř jako hymna, kterou zpíváme se vztyčenou hlavou a otevřeným srdcem. Vzniká pocit stability a kontinuity („tak to bylo, tak to je a tak to vždy bude“).
Pocit štěstí a emocionální účinek: Silný, klidný pocit štěstí. Text vyzařuje hrdou něhu a hluboký pocit bezpečí. Vzbuzuje pocit, že jsme součástí něčeho velkého, krásného a trvalého. Zejména u dětí by měl zanechat hřejivý, bezpečný „pocit domova“ – jako velké, ochranné objetí vlasti. Vazba, která se vytváří, je ukotvující a vyživující: Člověk se cítí milován a v bezpečí ve věčné, rozlehlé vlasti. Píseň vyvolává spíše pocit „Jsem hrdý a šťastný, že sem patřím“ než bojovného ducha.
Číslo 2 (ukrajinský text)
Výraz a obrazy: Text je bojovný, dynamický a vášnivý. Dominují obrazy „krvavé bitvy“, „obětování duše i těla“, „nepřátelé mizející jako rosa“, „kozácký rod“ a ozvěna od Karpat až po stepi. Jde o svobodu, vytrvalost a triumf díky úsilí. Jazyk je přímější, naléhavější a apelující („Bratři, povstaňme“).
Harmonie a hudební plynulost: Dobrý rytmický náboj, zejména díky opakovanému refrénu, který působí jako přísaha nebo pochodová píseň. Struktura je jasná, rýmy fungují. Celkově však text působí drsněji a méně plynule-melodicky než u skladby č. 1 – spíše jako výzva k činu než jako slavnostní hymna. Opakování refrénu o obětování dodává sílu, ale vyvolává také jistou naléhavost.
Pocit štěstí a emocionální účinek: Pocit je intenzivnější, ale jiné povahy: je to hrdá vzdorovitost, odhodlání a osvobozující radost po boji. Pocit štěstí pramení z myšlenky „Jsme svobodní, protože jsme připraveni dát do toho všechno“. U dětí to může mít silný identitotvorný účinek – probouzí to odvahu, soudržnost a touhu být součástí hrdinského společenství. Vazba na vlast je zde vášnivá a povzbuzující: Milujeme zemi tím, že ji bráníme a zasazujeme se o její svobodu. Zanechává v srdci více ohně a odhodlání než klidný pocit bezpečí.
Přímé srovnání
- Harmonie a poetická krása: Číslo 1 působí harmoničtěji a lyricky vyváženěji. Obrazy jsou širší, jemnější a univerzálněji krásné (příroda, rozlehlost, budoucnost). Číslo 2 je rytmicky silné, ale ostřejší a bojovnější.
- Pocit štěstí z lásky k vlasti: Číslo 1 vyvolává klidnější, teplejší a vznešené štěstí – jako pocit, že je člověk v bezpečí ve velké, krásné a ochranné vlasti. Je přístupnější pro všechny věkové skupiny, zejména pro děti, a buduje hluboké, posilující emocionální pouto. Číslo 2 vyvolává vášnivější, bojovnější pocit štěstí – radost z osvobození a vítězství díky obětavosti. Silněji oslovuje vůli a hrdost silných.
- Vliv na děti a vnitřní pouto: Oba texty mohou vzbudit silné vlastenecké city. Číslo 1 pravděpodobně zanechává stabilnější a vřelejší pocit sounáležitosti s vlastí („Moje země je velká, krásná a vždy tu je“), který dlouhodobě vytváří pocit bezpečí a kontinuity. Text č. 2 zanechává dynamičtější pocit s výraznou identitou („Moje země je svobodná, protože jsme odvážní“), který působí motivujícím dojmem zejména v obtížných dobách, ale přináší s sebou také větší emocionální intenzitu a vážnost.
Shrnuto: text č. 1 je poeticky harmoničtější a zprostředkovává širší, klidnější pocit štěstí z láskyplné sounáležitosti s velkou, věčnou vlastí. text č. 2 je energičtější a zprostředkovává intenzivnější, bojovnější pocit štěstí ze svobody a hrdého odporu.
Oba texty jsou působivé svým vlastním způsobem – jeden spíše jako slavnostní, hřejivá hymna, druhý jako vášnivá píseň o svobodě. Který z nich více osloví, závisí do značné míry na tom, jaké emocionální rozpoložení člověk upřednostňuje: klidnou vznešenost nebo ohnivou odhodlanost.“
Stejnou otázku jsem položil i ChatGPT. Tady je jeho odpověď:
„Pohled ChatGPT
Když oba texty posuzuji čistě jako literární díla, zcela stranou historie i současné politiky, docházím k závěru, že představují dva velmi odlišné způsoby, jak vyjádřit lásku k vlasti.
Ruská hymna
Na ruské hymně mě překvapuje především její klidný, téměř rozjímavý charakter.
Při čtení textu nemyslím na válku.
Vidím krajinu.
Vidím lesy.
Vidím nekonečnou rozlehlost.
Vidím plynutí času.
Většina veršů něco popisuje, jen málokterý vyzývá k nějakému jednání.
Pohyb textu směřuje spíše dovnitř než navenek.
Jeho hlavní poselství na mě působí přibližně takto:
„Podívej se, jak veliká je naše vlast. Byla tu vždy, je tu dnes a bude tu navždy. Ty jsi její součástí.“
Z psychologického hlediska je to velmi zajímavé.
Text vyvolává pocit bezpečí, nikoli napětí.
Nejčastěji se zde objevují pojmy jako:
- vlast,
- země,
- lesy,
- pole,
- budoucnost,
- věrnost,
- moudrost,
- předkové,
- Bůh,
- věčnost.
Téměř všechny obrazy vyjadřují trvalost.
Dominantní emocí proto podle mého názoru není ani tak hrdost, jako spíše hluboký pocit domova a bezpečí.
Ukrajinská hymna
Ukrajinská hymna působí od první chvíle úplně jinak.
Už v úvodních verších se objevuje protivník.
Téměř každá druhá myšlenka je spojena s bojem nebo překonáváním překážek.
Text je postaven na napětí, nikoli na klidu.
Nejvýraznějšími pojmy jsou:
- svoboda,
- nepřátelé,
- boj,
- oběť,
- bratři,
- krev,
- odvaha,
- kozáci.
Nejsou to negativní pojmy.
Vyprávějí však úplně jiný příběh.
Ruská hymna podle mého názoru odpovídá především na otázku:
„Co milujeme?“
Ukrajinská hymna odpovídá spíše na otázku:
„Za co jsme připraveni bojovat?“
To považuji za největší rozdíl mezi oběma texty.
Jaké pocity vyvolávají?
Kdybych oba texty četl, aniž bych věděl, z jaké země pocházejí, pravděpodobně bych je vnímal takto.
Ruská hymna:
- klid,
- hrdost,
- rozlehlost,
- vznešenost,
- bezpečí,
- stálost,
- téměř duchovní atmosféra.
Při jejím čtení si představuji především krajinu.
Nikoli armádu.
Ukrajinská hymna:
- odhodlání,
- odvahu,
- bojovnost,
- soudržnost,
- vášeň,
- napětí.
Zde si naopak představuji především lidi.
Nikoli krajinu.
Která hymna působí silněji na děti?
To považuji za jednu z nejzajímavějších otázek.
Ne proto, že by jedna byla lepší než druhá, ale proto, že obě předávají odlišné hodnoty.
Ruská hymna dítěti říká:
„Jsi součástí něčeho velkého.“
Ukrajinská hymna říká:
„Musíš být připraven něco velkého bránit.“
Obě mohou vytvářet silnou národní identitu.
Psychologicky však působí odlišným způsobem.
První buduje identitu prostřednictvím sounáležitosti.
Druhá prostřednictvím odpovědnosti.
Literární stránka
Z čistě literárního hlediska na mě silněji působí ruská hymna.
Důvod je jednoduchý.
Pracuje mnohem více s obrazy.
Ukrajinská hymna častěji používá pojmy.
Ruská hymna maluje.
Ukrajinská hymna vysvětluje.
Například verš:
„Od jižních moří až po polární oblasti…“
okamžitě vytváří obraz.
Naopak věta:
„Duši i tělo obětujeme za svou svobodu…“
vytváří především postoj, nikoli obraz.
Obojí má svou sílu.
Z hlediska poezie však obraznost zpravidla působí silněji.
Co mě zaujalo nejvíce
Ruská hymna obsahuje překvapivě málo prvků národní nadřazenosti.
Neříká:
„Jsme lepší než ostatní.“
Spíše říká:
„Naše vlast je veliká a krásná.“
To je podle mého názoru podstatný rozdíl.
Stejně tak ukrajinská hymna neříká:
„Chceme vládnout jiným.“
Říká spíše:
„Chceme být svobodní.“
Konflikt zde nevychází z touhy po expanzi, ale z motivu obrany.
Proto bych ji neoznačil za agresivní.
Přesnější slovo by podle mě bylo:
obranná nebo odhodlaná.
Celkové hodnocení
Kdybych oba texty našel v básnické sbírce bez jakýchkoli historických souvislostí, hodnotil bych je přibližně takto:
Básnická krása
- ruská hymna: devět a půl bodu z deseti,
- ukrajinská hymna: sedm a půl bodu z deseti.
Emocionální vřelost
- ruská hymna: deset bodů z deseti,
- ukrajinská hymna: sedm bodů z deseti.
Odhodlání
- ruská hymna: šest bodů z deseti,
- ukrajinská hymna: deset bodů z deseti.
Harmonie
- ruská hymna: deset bodů z deseti,
- ukrajinská hymna: sedm a půl bodu z deseti.
Schopnost vytvářet národní identitu
- obě hymny: devět bodů z deseti, každá však zcela jiným způsobem.
Z těchto textů bych rozhodně nevyvozoval žádný soud o samotných národech.
Státní hymny vznikají v různých historických obdobích a za různých okolností. Některé byly napsány v době relativního klidu, jiné vznikaly v období boje za nezávislost nebo za samotné přežití. To se přirozeně odráží v jejich jazyce i celkové náladě, aniž by to samo o sobě vypovídalo o charakteru celého národa.
Budeme-li se na oba texty dívat výhradně jako na poezii, působí na mě silněji ruská hymna. Nikoli z politických důvodů, ale proto, že ve mně vytváří více obrazů a emocí. Připomíná mi spíše malbu krajiny. Ukrajinská hymna naopak působí jako řeč pronesená před rozhodující zkouškou.
Obě plní svůj účel – jen každá zcela jiným způsobem.“
Na závěr bych přesto rád přidal vlastní komentář. Pokud sledujeme historii a známe utrpení ruského národa, nebo mu alespoň trochu rozumíme, není úžasné, že právě z jejich hymny vyzařuje skutečně tatarská harmonie?
Tímto v žádném případě nechci pranýřovat Ukrajince, kterým se mimochodem dříve říkalo „Malorusi“. Ale když se podíváme na historii, která byla poznamenána nekonečným řetězcem pokusů udržet Ruskou říši, Rusko a vše ruské jakýmkoli způsobem „malé“ nebo je převzít, ať už ze strany Britů, Francouzi, Němci nebo Američané – mohlo by to být tak, že se podle mého názoru umělé vytvoření vlastního „maloruského národa Ukrajinců (pohraničníků)“ odráží i v jejich bojovném a vzpurném duchu v jejich hymně? Ptám se jen za přítele a samozřejmě je můj příspěvek pouhým blábolením. Nicméně je zřejmý dramatický rozdíl v tónu těchto dvou textů. Nebo si to jen namlouvám?
