Anti-Spiegel.ru, 28.01.2025
Bývalá estonská premiérka a současná šéfka zahraniční politiky EU Kaja Kallasová patří k nejradikálnějším odpůrcům Ruska v EU. Její příběh je zajímavý, protože její rodina patřila v Sovětském svazu k vládnoucí elitě a po pádu komunismu prostě vyvěsila vlajku v novém větru.
Pokud na sebe Kaja Kallasová v posledních letech něčím upozornila, pak především svým radikálním protiruským postojem a hrůznými historkami, které ráda vypráví západním médiím o utrpení, které její rodina údajně musela prožít v sovětské éře. Už to samo o sobě však ukazuje, že tato dáma si na pravdě příliš nezakládá, což má společné se svou novou šéfkou, předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.
„Zlá léta“ v Sovětském svazu
Paní Kallasová ráda hovoří o strašném životě, který údajně musela její rodina za sovětské vlády snášet.
Její rodina však patřila k politické elitě Estonské sovětské republiky, paní Kallasová se narodila na sovětské poměry se zlatou lžičkou v ústech, její rodina patřila k „nomenklatuře“, jak se tehdy říkalo.
Její otec Siim Kallas vstoupil do komunistické strany v roce 1972 ve svých 23 letech a udělal kariéru na ministerstvu financí Estonské sovětské republiky. V roce 1979, v pouhých 31 letech, byl již ředitelem představenstva estonské státní banky Sberbank. V sovětské správní hierarchii to odpovídalo funkci náměstka ministra ve vládě Estonské sovětské republiky a bylo to spojeno s vysokým společenským postavením, služebním autem, dačou, pěkným bytem, slušným platem a přístupem k „exotickému“ zboží, které bylo obyčejným smrtelníkům obvykle odepřeno.
Kaja Kallasová se narodila v roce 1977 a vyrůstala s výhodami, o kterých se jejím vrstevníkům ani nesnilo.
Její otec, soudruh Siim Kallas, udělal stranickou kariéru v Sovětském svazu, který dnes Kaja označuje za „imperiální“ mocnost, a v roce 1986 se stal zástupcem šéfredaktora estonských stranických novin Rahva Hääl („Hlas lidu“) a v roce 1989 předsedou odborových organizací v sovětském Estonsku.
Kaja Kallasová se snaží na tyto části svého životopisu co nejvíce zapomenout a raději mluví o tom, jak těžké pro ni bylo žít „pod jhem sovětské tyranie“.
Rodina přeběhlíků
Její otec, přesvědčený sovětský komunista, po zániku Sovětského svazu rozpoznal znamení doby a vyvěsil svůj prapor do nového větru.
V letech 1991-1995 byl Kallas prezidentem Estonské národní banky, založil Estonskou reformní stranu, v letech 1995-1996 byl ministrem zahraničí, v letech 1999-2002 ministrem financí a v letech 2002-2003 se dokonce stal estonským premiérem.
Dcera Kaja tak nadále vyrůstala v blahobytu a s privilegii, neboť tatínek Kallas, bývalý komunista, zůstal součástí vládnoucí elity i v nyní kapitalistickém a ostře protirusky zaměřeném Estonsku.
Dne 1. května 2004 se Papa Kallas přestěhoval do EU a stal se komisařem EU pro hospodářské a měnové záležitosti. V následující Komisi EU, ve funkci od 18. listopadu 2004 do 9. února 2010, byl komisařem pro administrativu, audit a boj proti podvodům a v následující Komisi EU byl od roku 2010 komisařem pro dopravu.
Po návratu do Estonska se stal opět poslancem a místopředsedou parlamentu, než v roce 2024 ze zdravotních důvodů odešel z politiky.
Dcera se zlatou lžičkou
Kaja Kallasová, ještě v sovětských dobách pionýrka, v jedné ze svých školních slohových prací napsala, že „by chtěla být jako sovětští pionýrští hrdinové, například Marat Kazej, Lenja Golikov, Valja Kotik a Voloďa Dubinin“. Jednalo se o sovětské partyzány, kteří bojovali proti nacistům.
Kaja však také přizpůsobila své postoje nové realitě po rozpadu Sovětského svazu. Jako estonská premiérka se zasazovala o likvidaci ruské kultury, o vyhnání rusky mluvících lidí, takzvaných „neobčanů“, kteří existují ve všech pobaltských státech, a o ničení památek ze sovětské éry, a v Estonsku, kterému vládla, jsou v muzeích uctíváni příslušníci Waffen SS, přestože Waffen SS v Estonsku napáchaly spoušť, protože válku v Estonsku přežilo méně než dvanáct Židů. To však Kallasovi nezabránilo v tom, aby v roce 2023 zakázal oslavy vítězství nad nacisty.
Zůstaňme však u Kallova životopisu.
V letech 1995-1999 studovala Kaja Kallasová práva na univerzitě v Tartu a v roce 1999 byla přijata do estonské advokátní komory. Od roku 2003, v pouhých 26 letech a v době, kdy byl její otec estonským premiérem a poté komisařem EU, se stala členkou představenstev a dozorčích rad mnoha estonských společností zabývajících se obnovitelnou energií.
V roce 2010 Kaja vstoupila do Estonské reformní strany, kterou založil její tatínek, a v roce 2011 byla zvolena do estonského parlamentu. V roce 2014 byla zvolena do Parlamentu EU, kde jistě využila konexí pana Papy, který byl v té době komisařem EU.
V roce 2018 se stala předsedkyní Estonské reformní strany založené jejím otcem, vrátila se do Estonska a na začátku roku 2019 vyhrála volby. Poté se stala estonskou premiérkou.
Věrnost principům? Vůbec ne…
Jejím nejvýznamnějším poznávacím znamením je zřejmě radikálně protiruská rétorika a zejména po eskalaci na Ukrajině patřila v EU k nejhlasitějším zastáncům stále tvrdších sankcí proti Rusku. V létě 2023 však vyšlo najevo, že soukromě profitovala z obchodních vztahů s Ruskem.
Její manžel Arvo Hallik byl spolumajitelem a finančním ředitelem společnosti Stark Logistics, která poskytovala přepravní služby z Estonska do Ruska, a to i po zavedení sankcí, jichž byla jeho žena nejhlasitější zastánkyní. Když to vyšlo najevo, odstoupil ze společnosti, omluvil se za škody, které jeho činnost způsobila jeho ženě, a zdůraznil, že Kaja Kallasová „o jeho aktivitách nic nevěděla“.
To však byla pravděpodobně lež, protože jen o několik dní později estonská média informovala, že Kaja Kallasová poskytla svému manželovi v roce 2022, tedy po eskalaci na Ukrajině, půjčku, jejíž část byla použita na financování společnosti Stark Warehousing, která poskytuje skladovací služby v Rusku. Půjčka činila 350 000 eur a byla přidělena poradenské firmě Novaria Consult, kterou rovněž vlastnil manžel Kallasové. Tato společnost zase vlastnila 25 % kapitálu společnosti Stark Logistics a 30 % kapitálu společnosti Stark Warehousing, která se specializovala na skladování v Rusku.
Na dotaz médiíHallik potvrdil, že peníze, které dostal od své manželky, použil na „finanční investice“ ve společnosti Novaria Consult, včetně „rozjezdu společnosti Stark Warehousing“. Současně zdůraznil, že obsah těchto investic prý „nikdy mezi nimi nebyl projednán“.
To mi nějak připomíná rodinu Bidenových, protože i Joe Biden vždy tvrdil, že se svým synem Hunterem, který vždy těžil z otcových profesních kontaktů, o otcově podnikání nikdy nemluvil. Kallas a Biden mají společné to, že jim západní média věří a nekladou jim žádné nepříjemné otázky.
Sestry v duchu
Kallasová má tedy mnoho společného se svou novou šéfkou Ursulou von der Leyenovou, která na sebe rovněž upoutala pozornost korupčními skandály. Stačí si vzpomenout na zakázku na vakcíny pro Pfizer, která ovšem nemá žádné následky, protože soud případ právě odložil.
A jeden ze skandálů von der Leyenové se týká i jejího manžela. Heiko von der Leyen je lékařským ředitelem farmaceutické společnosti Orgenesis, která se specializuje na vývoj buněčných a genových terapií. Patří sem i technologie mRNA, kterou Komise EU v důsledku paniky kolem Covidu učinila přijatelnou.
Pro připomenutí: technologie mRNA byla objevena již v roce 1990 a farmaceutický průmysl se 30 let neúspěšně snažil o schválení léků s touto technologií, protože vedlejší účinky nebyly předvídatelné. Tato technologie pak byla urychleně prosazena během pandemie a miliardy lidí byly „očkovány“ experimentální genovou terapií proti nemoci, která zabíjí sotva jedno procento nakažených, protože vakcíny Covid společnosti Pfizer jsou z definice genovou terapií.
Ale s Ursulou von der Leyenovou je to jako s Joem Bidenem a Kájou Kallasovou: západní média se na nic neptají.
Vtipná konspirační teorie na závěr.
Zábavné je, že existuje konspirační teorie, že Kallasová ve skutečnosti pracuje pro ruské tajné služby. Podle mě je to nesmysl, ale příběh mi připadá dostatečně zábavný na to, abych jím tento článek zakončil.
Kallas studoval na univerzitě v Tartu, jejíž studenti byli vždy v hledáčku sovětské KGB a poté ruské FSB, aby z nich získala zajímavé kandidáty. Po ukončení studia pracoval Kaja Kallas nějaký čas v advokátní kanceláři Hannes Snellmann v Helsinkách. Finsko bývalo důležitou základnou ruských tajných služeb pro operace v pobaltských státech a severoevropských zemích.
Zábavnou konspirační teorií je, že Kallas byl naverbován ruskými zpravodajskými službami již jako student a/nebo v době, kdy pracoval pro finskou advokátní kancelář. Ruská firma jejího manžela měla být kanálem, přes který byla Kallasová za svou práci placena.
Jejím úkolem by tedy bylo ekonomicky poškodit Evropu a oslabit ji. A to se jí – nutno zcela objektivně říci – skvěle daří díky sankcím vůči Rusku, jejichž je Kallasová nejhorlivějším zastáncem. A tím, že Kaja Kallas prosazuje stále větší dodávky zbraní a finanční pomoc Ukrajině, nevyhnutelně vojensky a finančně oslabuje EU.
I když je tato konspirační teorie zábavná, myslím, že je to nesmysl, protože zájmem Ruska není oslabit Evropu. Zájmem Ruska je vytlačit vliv USA z Evropy a spolupracovat s Evropou. A k tomu potřebuje silnou Evropu, která je dostatečně silná na to, aby USA odmlouvala a prováděla politiku svých vlastních zájmů, zatímco slabá Evropa se nikdy nemůže vymanit z neokoloniálního diktátu USA.
Zdroj: https://anti-spiegel.ru/2025/wer-ist-eigentlich-die-radikal-anti-russische-kaja-kallas/